Čas bilancováni?

Bývá zvykem při ukončení volebního období bilancovat. Tak se na tento zvyk na následujících řádcích podíváme podrobněji.

Bývá zvykem při ukončení volebního období ve všech periodikách a ve všech vystoupeních
bilancovat. Vyzdvihovat úspěchy a relativizovat neúspěchy poukázáním na objektivní překážky, které
jsme nemohli předvídat a které hatily naše jinak téměř dokonalé záměry.

Nechci a nebudu bilancovat. Ne proto, abych se vyhnul výčtu úspěchůa či neúspěchů. Důvod je
prostý – občan by na vlastním chodu úřadu neměl poznat, že nějaké období končí a jiné začíná. Dobře
a profesionálně vybudovaný tým pokračuje a bude pokračovat v plnění svých úkolů zcela plynule.
Není tady totiž žádné období „bez pána“, protože pánem úřadu je občan. A občan nebude čekat se
svými požadavky, až se úřad bude po volbách konsolidovat.

Samozřejmě to platí zejména v oblasti výkonu státní správy. Ale zdaleka nejenom tam. Věci v pracovním pořádku mají své termíny, své odpovědné garanty. Nemohou se přerušit pouze proto, že
se nedají vyloučit v závislosti na volebních výsledcích změny priorit. Takový přístup by totiž ve svých
důsledcích vedl k tomu, že by nebylo možné plánovat investice či programy přesahující délku
volebního období. Výsledkem by pak byla postupná stagnace městské části a omezení jejího růstu.

Místo bilance bych tedy chtěl pouze konstatovat, že se nám podařilo zajistit takovou
profesionální úroveň aparátu, že není jediný důvod předpokládat jakákoli omezení činnosti úřadu kvůli
„výměně stráží“. Žádné čekání na nové zadání. Profesionálové znají své úkoly a jsou schopni je
samostatně naplňovat. Za to jim patří díky.

Stejně bych chtěl poděkovat občanům. Nejenom, že by bez nich ztratila naše práce jakýkoli
smysl, ale je třeba ocenit i tu spoustu jejich podnětů, nápadů a aktivního přispění k tomu, aby naše
městská část fungovala. Nedělají to jenom pro sebe - dělají to i pro nás, politiky a úředníky. Protože
stejně jako každý, i my máme radost, když má naše práce smysl. Pro člověka není nic horšího než
dělat zbytečnou práci. Podle reakce lidí jsme pak schopni usoudit, zda jsme přínosem nebo přítěží.

Slíbil jsem, že se vyhnu bilancování a málem jsem do něho zabředl. Ne ze sentimentu. Z naděje, že směr, který jsme zvolili, bude pokračovat. Že úřad k lidem a lidé k úřadu budou vlídní.